Malování na zeď


Bílé kachlíčky a kasárenská zeleň,
kouř ubalených cigaret
prchá mřížemi na svobodu.

„Chlapečku, že máš přilbu jak pilot,
to je moc hezký,
ale krást mi věci z pod polštáře,
na to bys moh dojet!“
„On mu ji ošetřovatel vezme,
když bude zlobit.“

„Zase chce sestavit perpetum mobile.“
„Nic moc, s tím koncem světa mi byl bližší.“
„Ježíš běží proti zdi!“
„Bojí se krve, zabrzdí.“

Dneska zase přišla,
se štětci a barvičkami.
Maluje na zeď domek, trávu,
stromy, nebe a velký balón.
Hejno županů kolem ní.

„Ježíš se zapatlal."
„Že prý je zrovna Apač
na válečné stezce.“
Ona se směje,
Ježíš taky, a pak brečí.

Další den zase přišla.
Přemalovává Ježíšovy klikyháky.
„Vy nemáte ráda abstrakce?“
Ale to jen z žertu.

Župany mají radost.
Koukají se na balón.
Ty zdi jsou tak veselé.
Za chvilku bude oběd.


pokračování - zpět na úvodní stránku