COCIDIUS

 

přeskakuješ bahnitou kolej

dopadáš do zeleného mechu

 

trní a spadané listí

 

z opeřeného šípu had

ruce ti svazuje provazy

ze žhavého kovu

 

dech mu voní popelem

jen žár kolem a tvůj pot

jeho obličej

místo očí střílny

 

polyká tvé tři duše

jednu po druhé

 

už víš, je rudý

a bůh

 


pokračování - zpět na úvodní stránku