Dům už jen sen...


Klíč pod květináčem
na okně do zahrádky,
vrata vržou a skoro je neotevřeš,
ohlazené dřevo závory,
udusaná hlína průjezdu,
schody, práh z velkých kamenů.

Studená síň a sud se zelím,
na zdi divnej Rumcajs.

Ve světnici teplo
a babička se na tebe nikdy nemračí,
to už musí bejt.
Nad plotnou vůně lívanců.
Děda si mluví se starou televizí.

Přes chodbu kamrlík po Bertovi. Bláznovi.

Zaskřípe to,
když vezmeš za kliku od
dveří na zaprášenou půdu,
v truhle pár starých knih,
suché bylinky na žlutém papíru.

Vyjdeš na zápraží.

Ve chlívě mokrý šero,
koza, prase, kráva - když tam vlezeš,
otočej se po tobě.
V maštali dva koně.

U sousedovic zdi rezatá pumpa.
Na hnoji hrabou věčně blbý slepice,
ve výklenku králíkárna,
před stodolou starý strom.

Průchod "na sád",
kde na zdi visí
prastarý nářadí.
Oblejskaný železo.

Krásně zkroucený
stromy, malý políčko.
A výhled na kostelní věž.

Kde to všecko je?

Obchod s bůhvíčím.
Přes dvůr asfaltka.
Na sadě místo stromů
parcely - to skoro nevyslovíš,
jak je to hnusný.

Někudy se vrátit jde.
Neděláš to často.



pokračování - zpět na úvodní stránku