Krajina KEN

Hora na hoře.
Slunce nad dvěma moři,
mořem kamení, mořem pralesa.
A ta slunce jsou dvě.
Když zapadne jedno za les,
vychází druhé nad
tekutým kamením.
Které kamením se stává,
stává se horou.

V myšlenkách neopouštíš své místo.
Stání.

Stan z peřiny,
schováte se pod ním.
Smějete se všichni tři.
I když se den vzpříčí,
stan nezmizí.

Postavíš záda tak, že necítíš tělo.
Úsměv jak z čínské restaurace.
Když sklenku švestkového vína
tiše vypiješ.

Procházíš svým dvorem, aniž se ohlížíš po jiných.
Čím menší dvůr, tím víc radosti,
smutku, všemu jste blíž.

A nestane se chyba.
Neodejdete-li,
přiznáte své chyby.
A bez nich byste nebyli celí.



pokračování - zpět na úvodní stránku