Tomu, co má nohy křížem

Někdy v roce 1995 jsi se mi proháněl hlavou…
Čekal jsem na tebe, jak na mesiáše, já nedočkavej…
Věděl jsi, že tehdy bych se ti nelíbil:
Samá vize, samý přetlaky, volepenej zlými stíny…

Podobu máš klučičí, "Atlanská duše" nám to říkala…
I plzeňský Velký malý muž s trávou na kšandě si to prý myslel…
Jana si to přeje, celá rodina je nažhavená…
Rozprávka řek: Má ptáčka!

Jsem zvědavej, co si vybereš…

Budeš jak Opeřenej had, tenhle šťastnej den si zvolíš?
Nebo znamení Nočního boha jaguára Maximóna,
Ten den ti slíbil Rozprávka, ten šaman v kabátě doktora…

Když si pospíšíš, můžeš jako Cesta pokračovat v mých šlépějích
bláznivé ještěrky, jako Tvoje máma bejt samej sen a vtípek…

Nebo nás převezeš a narodíš se úplně jinej den?
Jak je libo, říkám já, hlavně ať Tě nic, víš co…
… zbytečně netrápí

Trošku přeháním, ale budeš předěl, milé koťátko,
Ne pro celej svět, jak sní blázniví, ale ten malej, ten náš
Změníš dozajista.


pokračování - zpět na úvodní stránku