O sobě 1.

Jako běžec v čepičce, kterého předjede každý.
I malé autíčko i malý motorový vlak.
I ten na obloze mrak, co už tam dávno není.
I ta včela zjara, co už někde se chystá.

A Patti Smith temně, U2 stejně a stejně.
A děcko roste a vyroste
a třeba se na mě nebude zlobit,
že jsem nenapravitelný.

Ono se nezlobí. Maminka není a tatínek
je nemocný. Ale nebude celý život.
A třeba budeme se koupat, třeba i lyžovat.
Jen vůbec na nic si nehrát. A hrát si jenom. Dokud je čas.

A jak je to dál? Času je děsně moc.
Maminka mluví smutně, děcko vesele.
A Patti Smith zpívá už kolikátou.
A běžce každý předeběhne, ale je to smyčka.

Smyčka kolem čího krku?
Kdyby to tady nebylo k žití,
životu a radosti, tak by to bylo nereálné,
jak doktor Zeman říká a kaká a kaká a čůrá.

A tři tlusté sestry tahají Zemana ze záchodu,
bimbásek mu plandá, kalhoty pod koleny,
a já fakt vím a nevím,
že ta smyčka je veselá.

Večer zvuk vrtulníku ve tmě unavuje mě.
Uvnitř hlavy uzel se utáhnul, L7 dívčí partička,
nechutně skutečné zpomalení a bez úniku
vleče se otrava krve jedem. Vše bez umrtvení.


O sobě 2.

Mám předky odněkud z lesa
Jenže oni ho nejspíš vyklučili
Jsem už kolikáté pokolení
Hřích se táhne ve mně dál

Bojím se umělé hmoty
Ke každému roští mě to táhne
I když jsem z města
Patřím sem i nepatřím


O sobě 3.

Už jsem strávil v blázincích rok.
O různých léčbách duše
bych toho měl vědět víc než dost.

Stejně, když se vykloním z okna
zmate mě tanec racků
a krákání havranů.

Všemu přičítat významy nejde.
Jenže mě to tak baví, můj terapeute,
vznes se mezi oblaka, co utíkají na sever.


O sobě 4.

Mezi sebeproklínáním
a zlomeným umrtvením se,
sebezbožštěním,
ztrátou sebe, všeho.
Stav rovnováhy?
Přes poušť do oázy?
Co slovo, co krok, to ...
Jak říká psychiatr:
Z těch chyb se skládá život.


O sobě 5.

S lahví piva
před kostelem

Bylo nebylo
pobožně zlitej

Výsměch svatým
míchaným nápojům

A trest mlsné
hrdlo neminul

Krev a voda
již lihuprostá

Katolík už
jen jako

O kafi a kofole
do nebe nedojedu


O sobě 6.

Tuhá spirála
místo žeber
míří svůj bodec
doprostřed srdce.

Vršek hlavy
se odklopí,
červená koule
tudy vpluje.

Tyhle stavy
kvůli rozčilování.
Můžu si za ně sám?
Víceméně ano.


O sobě 7.

Dloubám v omítce malé kamínky.
Nevím proč a už chci být pryč.
Od té zdi toho okna toho domu.

Dostávám se do kouta. Očima.
Dlaždice podlahy a dvou zdí.
Z toho rohu nevím jak.

Oblečení je těžké, spánek taky.
Bdění bolí a pes nedožene veverku.
Schovala se a on hloupě štěká.

Koupil jsem si nové boty.
Kdybych tušil kudy nač.
Měl bych z nich radost.


O sobě 8.

Zase jsi se minul.
Se sebou. Kterým?
Už pokolikáté. Nevíš.

Nejde ti bylé, budoucí
a dnešek jen tak
jak ořech rozlousknout.

Další spadl ze stromu,
někam se odkutálel.
Hledat ho nejdeš.


O sobě 9.

jako Axis, Heyoka
smrt v životě
jako by tu byla
život ve smrti
jako bych s ní mluvil

pak to bude stejné
vlastně se nic nezmění

ona mi připomněla
jen po sobě neuklidíš
neopravíš vůbec nic




pokračování - zpět na úvodní stránku